Ucítila úder do nohy, něco se převalilo přes její končetiny. Překrylo jí nohy a stlačilo do matrace. Snažila se jimi pohnout, ale nešlo to. Vyděšeně zařvala.
„Nic se neděje. Nic se neděje“ uklidňoval jsem Kláru.
Pokoušeli jsme se přijít na to, co se stalo, co se děje. Pak Petr navrhl, abychom za Klárou společně zašli.
Klára byla vyděšená. Stále přerovnávala nějaké věci na stole. „Chcete kafe? Nebo čaj?“ Zeptala se až po chvíli, hned jí to nenapadlo.
„Já to….nějak tomu nerozumím“ řekla Klára. „Někdy mi přijde, že si to všechno jenom vymýšlím. “ Já nevim jak to… Sakra!“ Zabědovala.
Přes okraj hrnku přeteklo mléko. Vzala utěrku a otřela kuchyňskou desku. „Už jsem z toho na nervy… Vlastně nic možná se nic ani neděje..
Teda mě asi hrábne.“ Rozplakala se. “ Co je? Neblbni.“ řekl Petr a pevně ji objal. Prošel jsem se po obyváku, pečlivě si vše prohlížel.
nespatřím-li něco neobvyklého.
„Něco vám ukážu.“ Řekla Klára a vyšla po schodech na půdu. „Nechápu co se děje.“ Řekl jsem Petrovi. „Já taky nevim. To byla taková pohodová holka.“ Nad náma zavrzaly dveře na půdu. Slyšeli jsme kroky, šramocení. Pak rachot a vyděšený řev. Něco se bortilo. Zvuk něčeho co je povaleno, řítí se a rozsypává. Vyběhl jsem nahoru. Nebylo to po nějaké úvaze. Byl to reflex.
Byl jsem na půdě a hledal narušitele. Petr se věnoval Kláře. Byla to vysoká krásná půda s hezkou vazbou. Celý dům byl pěkný, prvorepublikový. Bylo vidět, že se do domu moc neinvestuje, ale byl udržován s patřičným vkusem. Na půdě bylo spoustu věcí, které by mě bavilo prozkoumávat. Byla tu stará zdobená almara, truhly různých velikostí. Různé tonetky. Sloupec ubrusů, potahů a nepotřebných zbytků látek. Čalouněné křeslo, na kterám ležely nějaké věci. Byly přikryty přehozem. Přizvedl jsem přehoz a spatřil dvě chodidla prorostlá jemným ochlupením. Jak jsem prudce odhalil zbytek křesla, narušitel se vyřítil pryč. To cosi vyvinulo nadlidskou rychlost. Byla to člověku podobná nepřirozeně ochlupená zrůda. Jemné chlopky, které prorůstali jeho kůží se splihle povalovaly i na hlavě, porost, ktarý měl na hlavě nebylo lze pojmenovat vlasy. Byly to jemné špatně vyživované chlupy. Prudce jsem vytrčil nohu, abych jej zadržel. Díky praktikovíní cvičení tchai-ti, jsem si vytvořil dobrý reflex. Tělo se cvičením lépe propojí. Odbourají se různé bloky. Zlepší se propojení mezi myslí a tělem. Podařilo se mi narušitele zachytit pravým chodidlem. Špičkou nohy jsem jej zatlačil k podlaze.
Petra ucítila úder do nohy, něco se převalilo přes její končetiny. Překrylo jí nohy a stlačilo do matrace. Snažila se jimi pohnout, ale nešlo to. Vyděšeně zařvala.
„Nic se neděje. Nic se neděje“ uklidňoval jsem Petru.“Měl jsem sen, že pronásleduju narušitele. Promiň“
Ráno jsem Petře sen převyprávěl. Oba nás to pobavilo. Šla na záchod. Pak do koupelny. Slyšel jsem, jak se baví s Vítkem. Něčemu se smáli. Asi mu vyprávěla mojí noční můru. Vstal jsem a odhrnul závěs zpod něj jsem spatřil dvě jemně ochlupená chodidla, lehce přešlápla a stáhla se pod odhrnutý závěs………