Paprsky létaly na všechny strany, řezaly do očí. Pestré barvy světel kontrastovaly se zašlým vybavením sálu. Vzduch byl vydýchaný, sálem se povalovala mlha. „Bizon,“ volali, když vešel do sálu. „Bizon dorazil.“ „Návrat ztraceného syna.“ Sešla se celá stará parta. Cestou do sálu uviděl Bizon dívku, kterou ve vsi nikdy nepotkal. Nebyla místní. Měla krátkou halenku, která končila jen o kus níž, než se vypínaly dvě bradavky, které halenku oddalovaly od těla. „Pěknej pupík,“ řekl, když se míjeli. Nereagovala. S každým si podal ruku a sedl si ke stolu. Vyptávali se ho, jak studuje. On se ptal, co je novýho ve vsi. Vzpomínali. „Nebe je modrý a zlatý, bílá sluneční záře,“ šli na parket. Tančili, zpívali: „Ženy jsou krásný a cudný. Mnohá se ve mně zhlídla…“
„Dojdu pro pivo. Kdo si dá pivo?“ řekl Bizon, když skončila písnička. Spatřil Julii, jak vychází ven. Šel za ní. „Hezkej pupík.“ „Já to slyšela.“ Chytil ji kolem pasu. „Máš rád pupíky?“ „Jo,“ řekl a sunul dlaně pod halenkou vzhůru. „Ty jsi Bizon, viď?“ „Jak to víš?“ Zaculila se a zacouvala do tmy. Vrátil se na sál. „Kde máš pivo?“ „Jé, já zapomněl,“ řekl Bizon. Hráli Tři sestry: „Kolem kaktusy, je horko, tak to si na hlavu nasadím sombrero grande…“ Tancovali všichni v kruhu, do toho vyřvávali text písně: „Však nehledě k tomu, že pospíchám domů, mě vyhlíží krásná seňora…“ V kapse mu zvonil telefon. Zvedl to a šel tam, kde nebyl hluk. „Počkej, je tady hroznej randál.“ „Jak jsi dojel?“ „Dobře.“ „Bylo to moc hezký, jak jsme se milovali, než jsi odjel.“ „Jo, jsi úžasná.“ „Miluju tě.“ „Já taky.“ „Stýská se mi.“ „Tak jsi měla jet se mnou.“ „Vždyť víš, že mám to zkouškový.“ Ze sálu se ozývá: „Mexico, Mexico, sombrero grande, tequila…“ „Bizone, co je? Tančíme.“ „Já přijdu. Nemůžu, telefonuju. Hele, já budu muset končit.“ „Pusu.“ Políbil telefon. „Pa.“ „Pá.“ Píseň skončila. „Jdeme na tequilu.“
Když spustili La Bambu, vylezl Bizon na stůl. Alice vrtěla zadkem, rozpřažené ruce vytahovala do stran. „Para bailar la bamba…“ zpívala, nakláněla se dopředu a dozadu. Vykrucoval se nad ní. Díval se jí na prsa, jak se houpou. Para bailar la bamba… Bizon juchal na stole. Stáhnul ze sebe triko, roztočil a hodil na parket. Z druhé strany stolu tančila Lucie. Vlnila se, rukama bubnovala nad hlavou. Na konci písně se Bizon naklonil nad Alici a dlouze ji políbil, ještě jednou se vztyčil, rozpřáhl ruce a zařval: „La Bamba!“ Znovu se naklonil a políbil Alici. Ta ho stáhla na parket. Objala jej a odvedla na chodbu. Vyšli nahoru o patro výš, kde byla tma. Tam se pomilovali. Alice se vrátila na sál. Bizon si všiml, že pod schody přešlapuje Lucie. Asi tušila, co se nahoře stalo. „Co je?“ „Nic.“ Objal ji. Dlouho ji držel, pak ji políbil, přidala se. Skončili na dámských záchodcích. Když vyšel ze dveří, cítil se slabý. „Dáme panáka?“ zeptal se Jakub Bizona. „Fernet,“ řekl Bizon. „Já si dám gin,“ řekl Jakub. Vedle seděl Pavel. Hučel do Zuzany. „Máš hrozně hezký voči a vlasy a…“ „A tak nemáš potřebu poslouchat kdejakýho kokota,“ dopověděl Bizon větu za Pavla. „Kdo je u tebe kokot?“ „S kokotama se nebavím. Zuzko, co piješ?“ „Kdo je u tebe kokot?“ zopakoval Pavel a zatáhl Bizona za rameno. „Gin,“ řekla tiše Zuzana. Bizon se otočil a rovnou Pavla udeřil. Ten zavrávoral, pak vyrazil proti Bizonovi a srazil ho ze židle. Bizon vzal židli a hodil ji po Pavlovi. Pavel vzal židli a přitlačil Bizona na barový pult. „Co blbnete, jděte vod sebe.“ Máchali po sobě rukama. Pak odhodili židli a mlátili se hlava nehlava. Po čase získal Bizon navrch. „Dobrý, dobrý, pusť mě.“ Vzdal to Pavel. „Seš sráč? Co, seš sráč?“ Dožadoval se Bizon odpovědi a otázku umocnil několika údery. „Jsem sráč, pusť.“ Odpověděl rezignovaně Pavel. Bizon si sedl na židli, aby si chvilku odpočinul. Zuzana vyndala z kabelky kapesník a otřela Bizonovi jizvu pod okem. Oddechl, přitom zachroptěl. Položil jí ruku do klína, pak ruku zvedl a sevřel její pravé prso. „Musím jet,“ řekla Zuzana. „Doprovodím tě,“ nabídl se Bizon. Rozdali si to v autě. Měl problém dotáhnout to do konce. „Pojedeš se mnou?“ zeptala se. „Ne, já du ještě tam,“ řekl a ukázal směrem k sálu. Pak uviděl Roberta, jak se přetahuje s Kamilou. „Nepudu s ním, i kdyby mi dal půl míče.“ Bránila se Kamila. Robert byl její pasák, pěknej hajzlík. Bizonovi se zatmělo před očima. „Nech ji,“ okřikl Roberta. „Di do prdele,“ kontroval Robert. „Sem ti řek: Nech ji,“ zopakoval Bizon. Rozeběhl se proti Robertovi a máchl do prázdna. Zato Robert neminul a rovnou přidal další ránu. Pak v sobě sebral Bizon zbytek sil a nastoupil. Střídal úder za úderem, sám taky pár ran schytal. S vypětím sil se zvedl. Robert se zůstal válet na zemi. „Je to hajzl. To nemáš za potřebí,“ řekl Bizon Kamile, když vedle sebe seděli na lavičce. „Jsi můj zachránce,“ řekla Kamila, rozepla Bizonovi poklopec a pak si ho vzala. Radši by usnul. Už neměl žádnou sílu, ale musel – je přece Bizon. Ten, na kterýho nikdo nemá. „Bizone, Bizone? Co je, co je s tebou?“ volala Kamila. „Do prdele, Bizone. A do prdele.“
Říje u bizonů probíhá od května do září. V té době spolu samci zápasí o to, kdo smí samice oplodnit. Vítěz bere vše. Alfasamec je v době říje vystaven neustálým soubojům a páření. Konce říje se alfa samec často nedožívá. Umírá zcela vysílen.