U Visitor Centra v Bryce Canyonu je hodně lidí. Na parkovišti je problém najít místo. Ani tady signál nemáme a wifi ve Visitor Centru je slabá. Jdeme na krátkou procházku. Pískovcové bloky nejsou tak monumentální jako jiné skalní útvary, které jsme cestou viděli. Povrch je takový hrubý, jakoby vydrolený, není tak opracovaný větrem. V podstatě musím drze přiznat, že Prachovské skály mám radši.
Je tu hodně turistů. Chodíme přímo mezi skalami. Není tu větší výhled do krajiny. Nevidím kontext.
Stát Utah založili Mormoni. Měli záměr osídlit krajinu a založit vlastní stát. Začátky byly těžké, ale podařilo se to.
Bryce Canyon se jmenuje podle Bryce, Mormona, kterého považovali za blázna. Přišel sem a snažil se tu hospodařit. „To je ten Canyon, kde hospodaří ten bláznivej Bryce, Bryceho Canyon.“
Tento roztomilý, jindy plachý hlodavec se jmenuje čipmank.
Nocujeme v Lesnickém národním parku. Je to asi 20 km od Bryce Canyonu a už je to úplně jiná krajina. Krásný zelený les s jezerem. Jedeme několik km po lesní kamenité cestě. Kemp je uprostřed lesa. Máme skupinové místo pro stanování. Jiné už na internetu nebylo, nebo jsme ho nenašli.
Máme vlastní záchod, louku pro asi 6 stanů, 6 stolů s lavicemi a stojí nás to kolem 30 dolarů. Místo pro stolování je dál od stanů. V okolí je hodně medvědů. Přes den se doporučuje chodit ve skupinách a hlučet, v noci radši nikam nechodit. Večer jsme v jezeře vymáchali oblečení i sebe. Voda byla hodně studená. Skupina teenagerů z kempu přišla k jezeru naštěstí, když už jsme byli oblečení. Večer mají v kempu diskotéku. Ani mi to nevadí. Je mi jasné, že v tom vyrválu se kempu medvědi vyhnou.
Druhý den se vracíme do Bryce Canyonu. Jdeme na další hike. Tentokrát jsou větší výhledy do krajiny a tak se mi to líbí víc. A protože je cesta delší, není tu ani tolik lidí.
V obchodě se suvenýry si kupujeme klobouk. Jsou tady kupodivu levné a mají velký výběr. Spíme ve stejném kempu. Zase grilujeme. V lese je dost dřeva a u ohniště zůstalo dřevo po předešlých kempujících. Opékáme marshmallowny. Příjemný večer.
V noci slyším příšerný řev. Představuju si děvčata z vedlejšího kempovacího místa, jak vystrašeně utíkají před medvědem. Někdo je asi zraněný, potrhaný. Budím Lenku, snažím se vzbudit děti, ale neúspěšně. „Medvěd, v kempu je asi medvěd!“ volám na Lenku a přemýšlím, jak ochránit vlastní rodinu. Je slyšet ten strašlivý řev, který po chvíli přechází v hysterický a posléze úlevný smích. Bojovka, nebo si z nich jen udělali vedoucí srandu. Každopádně v případě nočního přepadení medvědem nepřichází útěk v úvahu, protože nejsem schopen vzbudit ostatní členy rodiny.
Vyrážíme do Arches. Utah je krásný.
Ve vesnicích potkáváme otlučené trucky, drsné chlapy s velkými kníry.
Lovecké trofeje v potravinách a na benzínkách.
